|
LÁSKA Z JANEIRA
Potkal jsem já lásku v Janeiru,
teď mám život plný malérú,
pro ní byla ta věc jasná,
pro mne zase, že je krásná,
a teď mám na krku aféru.
Tohle se dá těžko vysvětlit,
já mám ženu nesmím si tě vzít.
Ona nezná slovo česky,
já nic z jejich řeči hezký,
tatam je můj bohorovný klid.
Tak ta láska lítá v etéru,
když se líbí, že jí neberu,
proč jsem někde v zemi cizí,
když slunce u nich nemizí,
a mají tam samou nádheru.
Ničeho si nyní nevšímám,
a trávím dny někde stále sám,
na Janeiro nechci pomyslet,
že tu krásu nosí kdesi svět.
Nechci páchat žádnou nevěru,
Evropanky dnes už neberu.
/:Nevím, možná zdá se,
za pár let,
do Janeira,navrátím se zpět.
|